Zahrada na okraji Prahy slouží již řadu let mladé rodině s třemi holčičkami, které se v ní postupně mění ve slečny. Nejcennějším vkladem pro vznik nové zahrady byla lokalita – nádherné místo na severovýchodním svahu, z něhož je vidět údolí Vltavy a protější stráně se skalami, hájem a poli. Radost byla i pracovat kolem vkusného domu a navazovat na krásné zahrady, které vznikaly na západ a na sever od pozemku investorů. Tvořili je navíc kolegové – přátelé, a proto jsme mohli opravdu spolupracovat a zahrady provázat tak, že lze stěží postřehnout, kde jedna končí a druhá začíná. Stromy na všech pozemcích byly sázeny již poměrně vzrostlé, a tak komplex zahrad splynul dokonale s okolní krajinou a v mnoha pohledech opravdu není vidět, že okolo je hustě obydlené předměstí. Zahrada je členěná terénem a výsadbami na řadu zákoutí a pořád se mění před očima. Pěkný trávník je na posezení i na válení sudů, děti se mohou schovávat v keřích, cpát se donekonečna plodícími „lesními“ jahodami a dalšími jedlými plody (ze mne se stala skoro odbornice na jedovatost okrasných plodů), hrát si kdekoli, s čímkoli. Největší zábava je pro ně ale pomáhat zahradníkům.
Proces byl u téhle zahrady trochu nestandardní, přičemž poměrně razantní úprava projektu na přání investora byla tím nejmenším. Investor si v průběhu prací uvědomoval to, co ho dříve nenapadlo. Změna stíhala změnu, původně pohledově exponovaná místa zmizela pod novou terénní modelací, vznikla nová terasa před domem, dětský kout. V zahradě zůstala zachována část stromové kostry a základní princip: skupiny stromů, stinná místa, travnaté plochy. Předisponovali jsme výsadby keřů a bylin – více než 4 000 bylin a víc než 1500 keřů jsme sázeli „z ruky“, protože už nebyl čas předělávat projekt. Bylo to náročné, ale díky „hippie“ postupu místy vznikly neotřelé barevné kombinace, na které bych si netroufla – jsou ale skvělé! Povedlo se nám také „zlidštit“ gabiony, které jinak v rodinné zahradě dost nerada vidím – zarostly popínavkami a keři.
Ocenění: Zahrada roku 2009 – 2. místo
