Elegantní funkcionalistickou vilu si na Kavčích horách v Praze Podolí nechal postavit František Langer – spisovatel, dramatik, legionář, vojenský lékař, Pátečník. U vily od architekta Karla Honzíka mu v roce 1929 navrhl zahradu přední zahradní architekt Otokar Fierlinger. Dům i vila jsou kulturními památkami. Naštěstí se dochovaly původní schématické plány zahrady – ty se s dobovými fotografiemi se staly základem pro náš projekt. Zahrada nebyla uživateli nijak zvlášť ošetřována, ale naštěstí ani moc měněna. Pod vrstvou břečťanu a jehličí se skrýval poklad: původní dlažby, nízké zídky, schody, šlapáky a dokonce malá kašička byly tam, kde před téměř sto lety. Zahradníci veškeré prvky citlivě odkryli, přeskládali, opravili, doplnili. Výběr druhů ve stylu první republiky nám pomohli kolegové Ondřej Fous a Zdeněk Kiesenbauer.
Formálnímu parteru u vstupu do domu dominuje obdélníkový bazén s fontánou. Ten je lemován nárožími z kosatců, malou travnatou plochou a symetrickými záhony. Od ulice celou jižní stranu odděluje tisový živý plot, podél domu a po stranách jsou květinová rabata. Partii zdobí okrasné jabloně a třešeň.
Z parteru sestupují schody západním směrem na travnaté „hřiště“ a k sérii kamenných zídek, oddělujících „lesík“ s kamenným stolem a lavičkou a pěšinou z původních kamenných nášlapů. U stěny domu je malá salla terrena – zakryté posezení s jihozápadním sluncem a přilehlým plochým alpinem. V lesíku přežila původní borovice černá, ale jiné neduživé a nebezpečné jehličnany musely být pokáceny. Místo nich jsme navrhly vzrostlé douglasky tisolisté a jedle ojíněné. Podrost je tvořen nízkými keříky, trvalkami a cibulovinami – v zídkách skalničkami, ve stínu hajničkami; přechází pak i pod veliké tisy na západní straně a dál podél plotů kolem celé zahrady. Na místě jsme nalezli i trvalky a kapradiny z původních výsadeb – ty zahradníci namnožili a vrátili do kompozice. Stromy ve spodní části zahrady sice byly poškozené, ale po ošetření se jejich stav zlepšil. Alej z okrasných jabloní a veliký platan kostru doplnily a pomáhají schovat pohled na panelový dům na severu. Pod stromy byla v křoví ukryta jedna kamenná lavička, která tu přečkala roky – a podle ní jsme nechali vyrobit druhou na konec severojižní osy, která se v zahradě bohužel nenašla. Ani prostor za domem nezůstal zapomenutý, původní hospodářský dvůr s velkým ořešákem byly proměněny v stinné romantické zákoutí.
Zahrada získala mimořádnou cenu poroty v soutěži Zahrada roku 2020 za citlivou rekonstrukci historické zahrady a významný přínos k záchraně dědictví české krajinářské architektury.
Foto: Renata Ondroušková, Tereza Antošová
