Vytvořit zahradu v pěkné městské čtvrti nebo krásné krajině je vždy náročný úkol. Navrhnout ale kus soukromého prostředí v komplexu řadových domů nízké architektonické hodnoty, hned vedle benzínové pumpy a ploše jen trochu větší než 100 m2, je úkolem velmi těžkým. Okolní prostředí má skutečně dominující negativní vliv.
Nudný obdélníkový půdorys k nepoznání proměnily a opticky zvětšily měkké terénní vlny a dynamické křivky záhonů. Pohled do okolí během let v maximální možné míře zakryly keře a stromy. Důležité bylo také nabídnout zajímavé prvky v zahradě, které přitáhnou pozornost a člověk přestane vnímat to, co nelze zakrýt vegetací. Velmi pomohlo společné řešení výsadeb se sousedy na západní straně.
Terasa u domu a vlastní zahrada jsou symbolicky odděleny okrasným bazénem z místní žuly, propojeny jsou hranoly usazenými ve vodě, mezi nimiž mohou proplouvat rybky. Skutečným ohniskem zájmu je socha víly od Pavla Tasovského…Zvuk vody, stékající z její ruky do vlasů a kapající do vody je osvěžující především v létě, zklidňující v noci.
V zahradě je vysázena pestrá směs rostlin v několika patrech. Důraz je kladen na celoroční efekt včetně zimy. Použity jsou místní materiály – dubové dřevo na terasu a nábytek, žula na jezírko i na kamenné rovnaniny se skalničkami před i za domem. Malý prostor oživují výsadby a doplňky, zklidňuje jej dokonalý trávník, pěstěný s láskou majitelem, profesionálním trávníkářem. Byť je zahrada malá, je tu místo na trochu drobného ovoce, v husté spleti větví hnízdí ptáci a na kamenech se ohřívají ještěrky.
Ocenění: Zahrada roku 2009 – 2. místo
