Typická zahrada v okrajové části obce za Prahou obklopuje moderní dům netypického tvaru. Ten jsem promítla do půdorysu zahrady a zdůraznili jsme jej ocelovým obrubníkem, aby zůstal ostře vykreslen bez nadměrného úsilí.
Majitelé si přáli pohodnou, pohodovou zahradu, trávník obyčejný, který nepotřebuje dvakrát týdně sekat a hnojit desítky kil chemických přípravků…Navazuje přímo na obývák a terasy, a tak se dá v rose brouzdat i před prací s ranním kafem v ruce. Místa pro hru dětí vznikala přirozeně – kolem domečku pro děti jsou schovávačky, v keřích po okrajích další skrýše, po nízko zavětřených stromech se bude dát brzy lézt a dešťový průleh je lepší než jakékoli pískoviště nebo jezírko – jednou v něm voda je a jindy se k ní děti musejí prohrabat…
Soukromí vytvořily již hotové zdi a stromy sousedů a vysoké „zděděné“ zeravy. Na západní straně domu je terasa tak pěkně schovaná, že do vířivky v koutě mohou majitelé jít klidně bez šatů a žádný zvědavec je neuvidí. Dá se tu také grilovat nebo jen se povalovat v křesle – v létě je tady stín ráno i navečer. Východní terasa je méně schovaná, ale zase ji ohřívá ranní slunce i časně zjara: Na plot jsme tam nasázeli ostružiny a další popínavky, které se chovají jako záclony – trošku je přes ně vidět, ale zahrada dýchá, není uzavřená úplně.
Krása a užitek jako ve většině mých zahrad se spolu prolínají – porost jahůdek je vlastně pěknou trvalkovou partií, ovocné stromy jsou krásné v květu, plodu i na podzim v barevném listí. Zahrada je opravdu tím, co si majitelé přáli: pohodlným, krásným ale neokázalým pokračováním domu, místem pro odpočinek, kde nevadí, že děti dělají „psí kusy“.
