Zahrada na pozemku u elegantní neofunkcionalistické vily v Praze – Podolí má dvě poměrně odlišné části: Jedna je rovná, pokrytá perfektním trávníkem, který je velkým koníčkem majitele a oblíbeným místem pro hry dětí. Je lemovaný výsadbám stálezelených i opadavých dřevin a trvalek. Při pohledu z obýváku se tak nabízí během roku krásný, stále se měnící živý obraz a přitom je zahrada nenásilně skryta před pohledy ze sousedství. Druhou částí je bujná džungle na prudkých svazích. Krása domu trochu upozadila realitu, a tak bylo nutné vymyslet technické prvky, které nejsou vidět, ale drží zeminu i na střešních konstrukcích v takovém sklonu, který si lze jinak těžko představit. Díky různým výškám a texturám rostlin se pak svah zdá podstatně přívětivější a dům z něj přirozeně stoupá k nebi.
Majitelé byli v procesu projektování zahrady cennými partnery, protože rostliny mají velmi rádi a dost jim rozumějí. V zahradě jsou stejně jako v mých ostatních projektech kombinovány okrasné dřeviny s užitkovými – meruňka se zrcadlí v leštěném kameni u terasy, kanadské borůvky si děti hledají mezi azalkami a pěnišníky, leckde jsou koberce jahod.
Zahrada není velká, a tak se vyhoupla i na terasy v několika poschodích. Díky odvaze zahradníků vznikly ve výškách unikátní malé zahrady, které jsou plynulým pokračováním interiéru domu.
Ocenění: Zahrada roku 2010 – 2. místo
