Dvůr stavení v malé vesnici v překrásné klidné krajině byl před pár lety prázdný. Paní domu měla ale už v té době pěknou předzahrádku, na kterou shlíží socha svatého Jana. Toužila po proměně dvora, a tak mě oslovila s přáním, abych se úkolu ujala. Vzhledem k velké vzdálenosti a poměrně malému rozsahu jsme dohodly efektivní způsob spolupráce: Majitelé poskytli kvalitní podrobný plán. Na místě jsme pak s majitelkou skicovaly na papír i „kreslily“ hadicí a kolíky v terénu a já si odvážela rozvržení dvora. Osazovací plány, které jsem vytvořila v atelieru, jsme na dálku zkonzultovaly, stejně tak jsme řešily nákupy rostlin a konzultace při výsadbě. Dlužno podotknout, že takový postup je možný jen tehdy, když jsou majitelé zruční a zkušení. Pán domu vybudoval kamenné zídky a lemy záhonů, společně se ženou pak navozili zem a ona sázela. Snad právě proto, že má tak dobrý vztah k zahradě, nehynulo nic a dvůr se proměnil v klidnou intimní zahradu…
Je v harmonii s předzahrádkou i sadem pod statkem. Na jaře rozkvétá sněženkami, narcisy a tulipány, pak přijdou na řadu trvalky, k nim se přidají růže a hortenzie. Bílá je stejně čistá jako barva nabílených stěn, jemné pastely růžové, fialové a modrofialové zvyšují pocit nadčasovosti a uklidňují… I tahle zahrada má svůj příběh, spojený s příběhem svých lidí… i tady sdílíme spolu radost i smutek.
