Jestli je zahrada u řadovky na Vysočině malá, tak tahle je opravdu jako dlaň. N začátku byla již hotová, ale neprofesionálně provedená zahrada se zemí neprodyšně uzavřenou pod geotextíliemi, ve které živořily menší a větší rostliny. Impulsem pro změnu ale byl nápad majitelů dostat do již tak stísněného prostoru bazén s technologií, vytvořit hezké grilovaní místo, vysázet atraktivní a zdravé rostliny a uchránit aspoň kousek místa pro trávník. A ještě – posílit pocit soukromí uzavřením pohledu z ulice.
Nejnáročnějším na celém úkolu byly dvě věci: vyhrát boj o milimetry a dostat na plochu vše potřebné a přitom ji úplně neucpat – ale také se vzájemně pochopit. Impulzivní majitel vzpomínal na slovenské hory a lesy, které miluje a hovořil o divokosti, nespoutanosti. Trefit se do vzdušných představ, vytvořit kýč a vložit kousek divokosti do maličkého městského prostoru nebylo snadné. Tvořili jsme ve fázích, právě proto, že pocity jsou nepřenositelné a nejdou nakreslit. Přestože je finální výraz poněkud zkrocenější, i tak vznikla zahrádka velmi netradiční.
Netuctový vzhled posílily výrobky z díly otce a syna Nacvalačových – poctivý „řeznický“ stůl vedle grilu, který zdobí gracilní dlaždice z Mexika…Lavice z přepůleného křivolakého kmene a nepravidelné, na místě opracované schody k terase u bazénu. Ty zdaleka nejsou jen komunikací, ale staly se sedacím nábytkem a zvětšují tak prostor, kde se v mini-zahrádce posedět.
Obývací pokoj má velkou prosklenou stěnu, a tak jsme k zachráněným pěnišníkům, bobkovišni a cedru dosadili drobné stálezelené azalky, jehličnany a bambusy. Proměnlivost pak vnášejí trvalky a opadavé dřeviny. Tak jako v jiných zahradách jsme i tady kombinovali krásu a užitek – a tak děti zobají jahůdky a paní domu si chodí na čerstvé bylinky jen pár kroků od kuchyně.
