Prostor před panelákem s trávníkem znečistěným od psů a proužkem neduživých keřů u domu je běžným elementem čtvrtí s obytnými domy, zvláště těch starších. Dlouho nám to vadilo, až jsme se rozhodli provést změnu sami, na své náklady. Přesvědčovat sousedy, aby se podíleli na náhradě trávníku (byť mizerného) suťovištěm, jsem se ani nepokoušela. Kamarádka Renata Pešičková mi pomohla vybrat si z její bohaté nabídky trvalek a travin, protože pro sebe jsem chtěla „všechno“, školky Lorberg mi výhodně dodaly krásný muchovník a růže a kamarádi z firmy Zahradní architektura Kurz mi pomohli s proměnou.
Nechtěla jsem příliš investovat, a tak jsme pouze odstranili drn, zkypřili stávající půdu, vysázeli byliny a dřeviny a vše zamulčovali hrubým kamenivem z nedalekého lomu. Proč kamenivem?Je to vlastně obdoba principu „perennemix“, kdy se sází pod vrstvu štěrku – chrání půdu před teplotními extrémy, kondenzuje na něm vzlínající voda a neochotně v něm klíčí plevel. Proč hrubým? Pejskům se na něm nechce vykonávat potřebu, špatně se jim tam sedá na bobek.
Na začátku byly ohlasy dost drsné – sousedům se kamení moc nelíbilo: radili jinou barvu, jinou frakci, víc osázet, postrádali ten počůraný trávník. Stačily dva roky – a je to jinak. Ohlasy jsou velmi pozitivní. Celý rok tam něco kvete, létají sem motýli a včely, na bezu, který se sám vysemenil u zdi domu, hnízdí kos. Ptáci milují muchovník, o jehož plodech lidé v sousedství nevědí, že jsou jedlé. Zeď obrůstá břečťan a chrání ji před letním sluncem navečer, po hromosvodu se pne krásná růže Alchymist vyšlechtěná ve školkách Kordes. Záhonu se věnuji tak 2 hodiny třikrát ročně. Na jaře rozhodím granulované slepičince a ostříhám co je třeba, přes léto jednou trošku odplevelím a na podzim ještě jednou. Práce se vůbec nedá měřit s efektem, který zahrádka přináší.
Ocenění: pochvaly od sousedů a náhodných kolemjdoucích, často vyslechnuté náhodou přes okno.
