Touha majitelů po slunné Itálii se naplnila na záhumenku na Jižní Moravě: Idea formálního rozvržení přišla při pohledu na dvojřadou alej nezvykle krásných a mohutných meruňek, která vede od zahrady dál do krajiny a má se zahradou společnou – a nekonečnou – osu. Geometrický půdorys, typický pro italské renesanční zahrady je vytvořen pomocí zimostrázových plůtků a sloupovitých tisů, které nahrazují cypřiše, které u nás nerostou. V prostoru se uplatňuje nejen harmonie, ale i kontrast: formální rámec je protikladem k bujné náplni záhonů, stejně jako stará vesnická chalupa je kontrastně doplněná moderní rustikální přístavbou. Čistě bělozelený záhon je protikladem pestré směsi na středozemním záhonu, která se během sezony mění. Okrasné rostliny jsou v harmonii s užitkovými: růže, voňavé bylinky, zelenina, ovoce a hlavně spousta révy. Nasytí se veškeré smyslové vnímání – zvuk šumění stromů, vůně květin, bylinek i posečené trávy, chuť ovoce, hroznů nebo zralých rajčat, kameny hrubé na dotek a měkká tráva nebo chlupaté lístky šalvěje.
Skvělý architektonický návrh rekonstrukce, práce řady umělců a uměleckých řemeslníků – sochařů, tesařů, kameníků, zahradníků nebo malířů a především láska majitelů dala vzniknout jedinečnému místu, z něhož se nechce odejít. Použité materiály jsou většinou z Jižní Moravy, což vyvolává pocit nadčasovosti.
Na dvorku je nenápadně usazený bazén, na terase moderní letní kuchyně s fortelným ručně zpracovaným stolem, stíněným sluneční plachtou. Staré obvodové zdi poskytují soukromí a chrání před větrem. To vše způsobilo, že zahrada přirozeným pokračování domu. Majitelé dokonce téměř nejezdí na dovolenou a většinu volných dní tráví tady. Klid, bujné porosty a drobné ovoce lákají ptáky, které majitelé rádi pozorují. To místo je opravdovým domovem a nikomu se z něj nechce odcházet.
Ocenění: Zahrada roku 2007 – 2. místo
